Pacienti přicházejí do ordinací s čím dál větší porcí potíží. Vysoký krevní tlak, bušení srdce, bolesti hlavy, mezi lopatkami a v kříži, nespavost, únava. Když si s nimi povídám a zeptám se, jaké léky užívají, většinou si je nepamatují, ale mají celý jejich seznam sepsaný v peněžence. Raději se ani neptám, zda je opravdu všechny berou, ale vzhledem k tomu, že ke mně došli, tak si myslím, že je střídají podle fáze Měsíce. Jinak by museli mít ještě o mnoho potíží více, možná že by byli i mrtví.
Asi je nám všem jasné, že to dále takovým způsobem nejde. Celý svět kolem nás pádí nesnesitelným tempem, není čas na odpočinek, nároky se neustále zvyšují. Snažíme se být stále rychlejší, chytřejší, ale stále to nestačí. V mnoha oblastech, hlavně ve sportu, jsme se dostali na hranice lidských možností. Ale chceme stále rychleji, výše. Za jakou cenu? To je na jiný článek.
Když to nezvládáme, objeví se různé potíže. Většinou vyšetření neodhalí nic vážného. Pacienti však předpokládají, že najdou řešení u nás, ve zdravotnictví. Když nás obejdou několik odborných lékařů, většinou se situace moc nezmění, jen jim přibude dalších několik léků. Aby neodešli s prázdnou. Již delší dobu cítím, že při své práci více mluvím než v minulosti. Vyptávám se na zdánlivě nesouvislé skutečnosti s potížemi pacientů, zeptám se i na rodinu, děti a hlavně práci. Za mého mládí se tvrdilo, že “práce šlechtí člověka“, v současné době mám ale pocit zvláště v různých ženských povoláních a montovnách, že práce škodí a ubližuje. Dlouhé směny, noční i dvanáctihodinové, často v nevhodných polohách, sem patří i trvalé sezení, stání nebo dokonce předklon, špatné mezilidské vztahy, často šikana ze strany vedoucích. To vše vede k postupnému vyčerpání. Strach z onemocnění a možného propuštění situaci ještě zhoršuje. Odborně situaci nazýváme stresem, dlouhodobé vyčerpání nazýváme vyhořením. Nic nás nebaví, vše nás rozčiluje, 2 týdny dovolené většinou nepomohou. Dříve nebo později se skutečně objeví nejrůznější tělesné potíže. Když se vrátíte v textu zpět, je jasné že lékaři nemohou zodpovědně pomoci. Že dostanete antidepresiva, něco na spaní a něco na bolest, to samozřejmě problémy neřeší.
Co máte tedy dělat? Nehledejte tam, kde nic nenajdete. Řešení máte ve svých rukách, i když to není jistě jednoduché. Vím, že je nutné chodit z existenčních důvodů do práce, ale určitě se můžete poohlédnout po jiné. Že Vám partner pije a ubližuje? Také jistě není jednoduché to rozseknout jen tak. Ale nemusíte to snášet do nekonečna. Najděte odvahu a mluvte o svých potížích a problémech, pojmenujte je a pokuste se najít cestu k jejich řešení. Snažte se objevit příčinu, nezabývejte se důsledky, i když jsou v tuto chvíli pro vás nepříjemné. Řešení jistě vymyslíte, nebojte se. Možná bude nutné opravdu odejít i na pracovní neschopnost, lepší je jistě dovolená. Hlavně netvrďte, že to bez vás nejde, že to nikdo neumí udělat stejně nebo i lépe než vy. Možná budete mile překvapeni, jak kvalitní máte kamarády, sousedy a partnery.
Napište nám